To, že zájem o tento festival roste a s ním potažmo i jeho význam, se nejen pořadatelé přesvědčili dne 18. září 2004, kdy v Komunitním centru sv. Prokopa Nové Butovice proběhl již druhý ročník. Počet účastníků jak z řad účinkujících tak i posluchačů se totiž v porovnání s minulým rokem takřka zdvojnásobil. Tento druh hudby je totiž schopen oslovit skutečně nebývale velký okruh lidí, takže si na své přišli jak posluchači tradičního sborového umění, tak i folku, country, ale i swingu, bigbeatu i moderního gospelu.

Tato kulturní akce proběhla ve dvou etapách: od 13ti hodin na Slunečním náměstí zněly spirituály převážně v tradičním sborovém pojetí a po přestávce v Komunitním centru od 17.30ti převažovala jiná různorodá hudební uskupení. Celou hudební, kulturně společenskou a duchovní akci zahájil i uzavřel vokální acappellový soubor Geshem spirituálem Oh, Freedom. Právě na něm se dobře sleduje původní účel spirituálů: společně prožívané těžkosti a tužby odít do „hudebního roucha“ a spojenými silami je přednést Bohu. Snad možná právě snaha tuto základní myšlenku přenést i sem dala vzniknout atmosféře, jakou si mohli všichni účastníci a zvláště interpreti jenom přát. Panovala tu dobrá nálada a nadšení, také porozumění a pospolitost, tolerance i sdílení.

Skupina Geshem v čele s panem Markem Šlechtou figurovala jako hlavní pořadatel. (Působí od roku 2000 a věnuje se především interpretaci spirituálů, ale také písní z Taizé a hebrejským písním. Slovo „geshem“ v hebrejštině znamená déšť.) Vedle nich se na organizaci významně podílel Spolek Slavibor, ale také Městská část Prahy 13, jejichž zástupci byli publiku představeni. Celý podnik zaštítili sponzoři a mediální partneři: Radio Proglas, Country Radio, společnost ASSIST s.r.o., Internetfolk, MusicService a FolkTime. Role průvodce celého bezmála devítihodinového hudebního programu se ujal pan Miloš Keller. Pozvání přijal také velvyslanec JAR v ČR, pan Lehoko, a jako čestný host se zúčastnil celého programu.

Jestliže někdo z posluchačů předpokládal jistou jednotvárnost, konformitu a tedy nudnost hudebního vyjádření, byl vyveden z omylu. Opak byl totiž pravdou: každé těleso přineslo trochu jiný, osobitý a svébytný pohled na tento druh hudby. Rozhodující byl samozřejmě počet účinkujících (velký sbor, komorní sbor, menší skupina či jednotlivec), dále čistě vokální nebo vokálně-instrumentální provedení s různým nástrojovým obsazením, ale i způsob pojetí (viz dříve) a provedení (akademické až černošsky živelné). Rozčleníme-li spirituály do tří samostatných vývojových skupin na africké, „tradiční“ americké (v původní anglické verzi nebo v českých překladech) a „moderní spirituály“ a gospely, zasažené zejména jazzem a rockem, rozevřou se před námi další možnosti pro vytvoření svébytné hudební řeči.

Přestože si jistě každý posluchač nalezl svého favorita, zmiňme některá hudební uskupení, která byla něčím vyjímečná. V první polovině zaujal Cantus Jaroměř přesností dikce, precizností hudební práce, nápaditostí, živelností až skoro černošskou osobitostí projevu a dokonce zabudováním časového posunu, typického pro černošskou hudbu. Českolipský dětský sbor pod vedením učitele a sbormistra Petra Nováka názorně předvedl, jak vynikajícím motivačním prvkem mohou být africké spirituály v prostředí základní školy. Děti zvládají nejen náročné texty afrických písní, ale i složité rytmické a taneční prvky. Nepochybně se především choreografií, zajímavým zjevem (zeleno a červenočerné šátky a doplňky, připomínající odění afrických domorodců), častým přeskupováním sboru, proměnlivostí úlohy sbormistra a výraznou snahou být za každou cenu nonkonformní blíží současnému světovému trendu ve sborovém zpěvu. Oceňme však i dobrou hlasovou přípravu a přirozenost pěveckého projevu. Dětský sbor Carmina předvedl kromě zajímavého africky laděného zevnějšku i velice dobrou pěveckou techniku a intonační jistotu. To souvisí také s faktem, že byla oddělena pěvecká a taneční složka. Jejich repertoár se pohybuje „od afriky po gospel“ a s tím souvisí i užití klávesového nástroje. Ženský sbor Cantarina dokázal, že u afrických písní je třeba mít, řečeno hudebním žargonem, „výrazné a pevně posazené alty“. Jindřichohradecký soubor YMCA Jakoubek zaujal radostným a přirozeným projevem, rozrostlé Hradecké komorní tucteto vlastními úpravami, překlady textu i vysokou úrovní interpretace. Vox Nymburgensis projevil schopnost přemýšlet nad tématem spirituálů v širších souvislostech, což se projevilo hledáním styčných ploch s lidovými, např. severskými písněmi i jazzovými skladbami. Celý sbor, zejména však sólisté zaujali vysokou hlasovou kulturou a barevností. Vyhovují jim pomalé spirituály, v nichž vynikne zvláště složitá harmonická stavba.

Myšáci, kteří zahajovali druhou část festivalu, nezklamali své věrné posluchače a zazpívali s nepřehlédnutelnou radostí, vtipem a překypující energií. S hudebními nástroji před posluchače předstoupila také skupina Disbalance. Přestože je u nich patrná inspirace tvorbou Spirituál Kvintetu (včetně repertoáru), kytarový zvuk a hlavní úloha sólové zpěvačky jim dává mírný nádech country. Prvky country, ale i folku a jazzu nepostrádá ani tvorba Grandisu a skupiny Bezefšeho, jejichž produkce je vzácně bohatá ve vokální i instrumentální složce. True Harmony oslovila posluchače opravdovostí vyznění a precizní prací v oblasti instrumentální i vokální. Vynalézavost a schopnost úměrného experimentu na spirituálovém a gospelovém poli jim opravdu nechybí. A to nejen v oblasti harmonie, ale i s využitím zvukových efektů jak ve složce klávesové, tak i vokální (mluvení a šeptání). Patrně nejvíce se mezi instrumentálními kapelami líbil Kvokál. Skupina v současné době patří mezi špičky české produkce vedle Spirituál kvintetu nebo Klíče. Nástrojové obsazení (kytara, mandolína, kontrabas a foukací harmonika) předurčuje převážně ráz country, ale bohatě propracované barevné vokály jim pomáhají zabrousit do blues nebo swingu s nemenší precizností.

Samostatnou kapitolu tvoří vystoupení Sváti Karáska. Jeho autorské překlady spirituálů i další písně zabrousily někam hlouběji v nás a daly tak celému Spiritual Festu do té doby jen mírně patrný další rozměr. Texty, které tvoří nejdůležitější základnu jeho vyjadřování, mluví k posluchačům biblickým a básnickým jazykem, objeví se však i jazyk bajek a přirovnání (např. o nebi-o Havaji).

Tři malá pětičlenná acappellová tělesa snad nejlépe potvrdila výrok, že když dva dělají totéž, není to totéž. Brněnští DNA (Dej nám akord) se vydali starou dobrou tradiční cestou. Pětník svými krásnými, osobitými a vtipnými překlady a písněmi přiblížil posluchačům například to, jak to tehdy mohlo být s děním kolem Noeho a jeho archy, přičemž úroveň hudební stránky byla též značně vysoká. Zlatým hřebem večera však byl VocKap. Tento ryze mužský acappellový soubor se od doby svého vzniku, tedy za rok a půl, vypracoval k dokonalosti. Zaujali nejen precizností a samozřejmostí, se kterou předkládali posluchačům velmi složité harmonické postupy, ale i svěžím, originálním přístupem ke každé písni. Inspirace tvorbou skupin Dobrý večer kvintet a Acappella, která je velmi dobře patrná, jim posloužila nejen jako základna, ale i jako odrazový můstek pro samostatnou práci. S bravurní technikou a flexibilitou využívají i krajních hlasových poloh. Hodně pracují se šepotem, různými typy vokálů, scatem, občas hlasem napodobují barvu některých nástrojů. K dokonalosti přispívá i velmi pružná dynamika. Mezi netradičně pojatými, avšak „notoricky“ známými spirituály se objevila i velice zdařilá bluesová improvizace o Jordánu. Podařilo se jim napnout pozornost diváků, takže by patrně mezi sto padesáti až dvěma sty posluchači nepropadl ani příslovečný špendlík.

Zvláštní pozornost všech diváků patřila Geshemu, který se skutečně stal páteří celého festivalu. Tento vokální soubor po hudební stránce hodně vyrostl. Přibyly nové zajímavé úpravy v tradičním duchu, nápaditá aranžmá a spolu se skvělými sólovými výkony, stálým, neutuchajícím nadšením a přirozeností projevu vytvořily důstojnou tečku za tímto festivalem. Navíc si dovolím malou poznámku: domnívám se, že po přídavku Joshua fit battle v jejich podání by se jerišské hradby opravdu poroučely…

Jako poslední se představila plzeňská skupina Touch of Gospel. V jejich podání zněl gospel v poslední vývojové fázi, jenž je výslednicí především spojení tradičního gospelu a moderní populární hudby s výraznými jazzovými a rockovými prvky. Gospelový sbor s doprovodem baskytary, kláves, bicích a saxofonu má vynikající předpoklady k oslovení dnešních mladých lidí. Jejich nesporné klady bohužel zanikaly v přemíře decibelů, které se odmítaly vtěsnat do relativně malého prostoru moderního kostelíka.

Co tedy říci na závěr? Snad jen tolik, že si návštěvníci podupávali, zpívali a také nadšeně tleskali i po devíti hodinách poslouchání. Že si účinkující rádi zahráli v tomto příjemném prostředí, nabitém příznivou atmosférou plnou lidskosti. Že se nám „spirituálová polévka“ nepřejedla a všichni se těšíme na třetí ročník. Co pro nás pořadatelé chystají? Nechme se překvapit!